Madeira: čas na chvíli vypnout

Byly to měsíce, kdy jsem nestíhal. Práce, focení, plánování, telefon pořád v ruce. A pak jsem stál v mlze na náhorní plošině Fanal mezi stromy staršími než jakákoliv katedrála, slyšel jen kapky vody a pochopil, proč jsem sem přijel. Madeira je ostrov, kde je čas na chvíli vypnout.

Fanal: les, který dýchá mlhou

Fanal je náhorní plošina na severozápadě Madeiry ve výšce kolem 1 100 metrů. Rostou tu staleté vavříny til, pokroucené větrem do fantastických tvarů. Většinu dne je tu mlha, která se valí přes plošinu od moře – a v ní stromy vypadají jako duchové. Mezi nimi se pasou krávy.

Fanal je součástí vavřínového pralesa laurisilva, který je na seznamu světového dědictví UNESCO. Kdysi pokrýval velkou část jižní Evropy, dnes přežívá hlavně na Madeiře a Kanárských ostrovech.

Levády: chůze podél vody

Levády jsou zavlažovací kanály, které už od 15. století přivádějí vodu z deštivého severu na slunný jih ostrova. Kolem nich vedou úzké pěšinky, často na hraně útesů – dnes nejoblíbenější turistické stezky na Madeiře. Chůze podél levády je skoro meditace: rovná cesta, šumění vody, prales kolem a výhledy do hlubokých údolí.

Caldeirão Verde

Levádou z Queimadas se jde asi 2,5 hodiny pralesem, přes tunely a podél útesů ke kotli s vodopádem, který padá do zeleného jezírka. Vezměte si čelovku na tunely a nepromokavou bundu.

25 Fontes a Risco

Z Rabaçalu vede levádou trasa ke kotli s 25 prameny stékajícími po skalní stěně a k vodopádu Risco. Jedna z nejoblíbenějších tras, takže vyrazte brzy.

Jak si Madeiru užít pomalu

• Nespěchejte. Madeira je malá, ale silnice jsou klikaté a túry dlouhé. Dva až tři cíle za den stačí.
• Vyrazte brzy. Na populárních trasách je od devíti plno.
• Telefon do kapsy. Na levádách často není signál – a to je dobře.
• Ochutnejte místní věci. Poncha (rumový nápoj s citronem a medem), espetada (hovězí na vavřínovém špízu) a bolo do caco (chléb s česnekovým máslem).

Vodopády

Madeira je ostrov vodopádů. Kromě Caldeirão Verde a Risca stojí za to i vodopády podél pobřežní silnice na severu nebo vodopád Anjos, který padá přímo na starou silnici. Pod jedním z nich jsem stál ve žluté bundě a nechal se kropit – na fotce to vypadá dramaticky, ve skutečnosti to byla čistá radost.

Madeira má ale i druhou tvář – sopečné štíty nad mraky a útesy nad oceánem. O ní píšu v článku od pobřeží nad mraky hor. A jak jsem na Madeiře provázel skupinu, najdete v článku průvodcem na Madeiře s Worldee. Všechny fotky jsou v portfoliu Madeira.

Časté otázky