Backpackerská komunita na Novém Zélandu

Odjížděl jsem na Nový Zéland sám. Ale sám jsem nebyl skoro nikdy. Na Novém Zélandu funguje úžasná backpackerská komunita – desítky tisíc mladých lidí z celého světa, kteří tu stejně jako já pracují, cestují, sdílí auta, rady i večeře. V tomhle článku píšu o lidech, kteří z mého pobytu udělali nezapomenutelný zážitek.

Kdo jsou backpackeři na Novém Zélandu

Většina z nich je na working holiday vízu – Němci, Francouzi, Britové, Argentinci, Chilané, Češi, Slováci, Japonci. Je jim 18 až 30 a mají podobný příběh: přerušili studium nebo práci a vydali se na rok na druhý konec světa. Každý z nich je trochu dobrodruh a všichni rádi pomůžou.

Hostely: místo, kde to začíná

V hostelech jsem strávil první týdny. Společná kuchyně je nejlepší místo na seznámení – někdo vaří, druhý přinese víno a za hodinu plánujete společný výlet. V hostelech se taky sdílí informace: kde je práce, kdo prodává auto, který kemp je zadarmo.

Sdílené roadtripy

Část cest jsem jel s lidmi, které jsem potkal v hostelu nebo na sadu. Sdílené auto je levnější a hlavně zábavnější – někdo řídí, druhý vybírá hudbu a třetí hledá kemp na noc. Na roadtripu po severním ostrově jsme byli parta čtyř různých národností a dodnes si píšeme.

Práce jako sociální síť

Na sadech a v packhousech se potkávají stovky backpackerů. Pracovní dny jsou dlouhé, ale večery patří společným grilovačkám, filmům a plánování víkendových výletů. Víc v článku sběr kiwi.

Osamělost: i ta k tomu patří

Nebudu tvrdit, že je to vždycky jen zábava. Komunita je pomíjivá – lidé přijíždí a odjíždí, každý jede jiným směrem. Loučení je časté. Byly týdny, kdy jsem byl v autě sám a chyběla mi rodina a přátelé z domova. Pomohlo psát si deník, fotit a hlavně vědět, že za pár dní v dalším hostelu potkám nové lidi.

Hodnoty komunity

Co mě na backpackerech nejvíc bavilo, je otevřenost a ochota sdílet. Jídlo, které už nepotřebujete, necháte v hostelu na „free food“ polici. Auto prodáte za férovou cenu dalšímu cestovateli. Kemp opustíte čistší, než jste ho našli. A když se někomu porouchá auto na kraji silnice, zastavíte.

Co jsem si odnesl

Přátele po celém světě. Když dnes cestuji, mám kde přespat v Berlíně, Buenos Aires i Tokiu. Ale hlavně jsem se naučil, že lidé jsou všude stejní – a že dobrá parta je víc než jakákoliv krajina. Celý můj příběh začíná článkem jak jsem se vydal na Nový Zéland.

Časté otázky